Obsah > Analýza kontaminace

Monitorování jakosti půd

Z pohledu moderní zemědělské a lesnické vědy již nejsou hlavními indikátory kvality půd jen agrochemické a produkční vlastnosti, ale především vlastnosti environmentální, které v sobě zahrnují funkce půdy v přímé vazbě na zdraví člověka a kvalitu životní prostředí. Mezi tyto funkce půdy se řadí například [1-4]:

  • ovlivňování koloběhu látek a energie jako součástí ekosystémů,
  • základní článek potravního řetězce a médium nezbytné pro život rostlin, živočichů a člověka,
  • základ pro stabilitu budov a silnic,
  • základ úrody v zemědělství, zahradnictví a lesnictví,
  • retenční prostor, zásobárna podzemní vody a čistící prostředí, přes které voda prochází,
  • nositel genetického fondu,
  • archeologický a paleoekologický doklad, atp.

Podle funkce a využití půdy lze provést kvantifikaci pozitivních nebo negativních fyzikálních, chemických a biologických vlastností. Těchto charakteristických půdních vlastností lze využít pro určení jakosti půdy (tzv. bonity) pomocí níž se hodnotí výhodnost pěstování zemědělských plodin nebo pro produkce dřevní biomasy na dané půdě. Při opakovaném sledování (monitoringu) těchto vlastností a jejich porovnání s hodnotícími kritérii, je možné rozhodnout, zda půda vyžaduje další průzkum nebo jinou činnost upravující její vlastnosti [1]. V ČR i ve světě se v zásadě provádí tři rozdílné typy monitoringu [5, 6]:

  1. bazální monitoring: časově neomezené a periodicky opakované sledování půdních vlastností na stálých, reprezentativních a dobře definovaných lokalitách, který v sobě zahrnuje tři samostatné, metodicky provázané části – monitoring zemědělských půd, monitoring lesních půd a monitoring půd chráněných území,
  2. preventivní (hygienický) monitoring: v rámci zpracování analýzy rizika pro ekosystém nebo na zdraví člověka, nebo při prevenci znečištění v okolí známých problematických průmyslových zařízení produkujících tuhé, plynné nebo kapalné emise, jako jsou doly, chemické továrny, rafinerie, veliké skládky komunálních a průmyslových odpadů apod. Plochy odběru vzorků mohou doznávat změn např. v závislosti na klimatických podmínkách,
  3. sanační monitoring: používán při řešení havarijních situací s následným odstraňováním jejich následků, nebo jako kontrolní mechanizmus k zajištění návratu půdy k původnímu stavu (remediaci). Provádí se obvykle na předem vybraných lokalitách, ale jeho realizace je časově omezena.

Pro získání relevantních údajů z monitoringu je základním předpokladem pečlivý výběr monitorovaných ploch, které jsou charakterizovány zeměpisnou polohou, morfologií terénu, klimatickými a půdními poměry. Vzorek odebraný v zájmové lokalitě by měl být homogenní a reprezentativní, to znamená, že by měl co nejlépe postihovat vlastnosti zkoumaného půdního prostředí. Nicméně, je třeba mít na paměti, že na základě analýzy jednoho vzorku nelze formulovat závěry, neboť tyto jsou zatíženy velkou mírou nejistoty. Pro snížení míry nejistoty je třeba odebrat více vzorků z různých míst zájmové lokality (případně s časovou závislostí) a výsledky zpracovat pomocí statistických metod. Výsledkem monitoringu je pak soubor dat, který slouží ke kvalifikované prognóze vývoje sledovaných vlastností půdního prostředí, případně k realizaci preventivních nebo nápravných opatření. Při monitoringu často dochází k rozporu mezi potřebou kvalitního průzkumu a jeho ekonomickou náročností, kterou lze snížit důkladnou přípravou. [6, 7]